Your language is

úterý 25. března 2014

Nejznámější český vězeň: Jiří Kajínek


Jak to prý bylo?

Pražský podnikatel Antonín Vlasák byl Štefanem Jandou vydírán pro nevyrovnané dluhy, a proto si Kajínka údajně za částku 100 tisíc korun najal k zastrašení Jandy. Kajínek se vražd dopustil v době, kdy byl na útěku z 11letého trestu, který si odpykával za loupežné přepadení policistů z Prahy 4, kdy jim odcizil služební auto a zbraně. Zadržen byl až 8. února 1994 v Praze nahý.

Kajínkův trestní spis v době projednávání nájemných vražd tvořilo více než deset tisíc stran a plzeňskému soudu zabralo jeho projednávání 46 dnů. Proces trval více než čtyři roky. Před soudem vypovídalo 56 svědků a zhruba desítka soudních znalců.
Jen rozsudek krajského soudu s odůvodněním obsahuje 130 strojopisných stran. Kajínek účast na vraždách kategoricky popřel.
Ve čtvrtek 30. května ve čtvrt na devět večer uplynulo přesně 20 let od chvíle, kdy došlo v odbočce z borských serpentin poblíž Českého údolí k dvojnásobné vraždě plzeňského podnikatele Štefana Jandy a jeho ochránce Juliána Pokoše. Jeho bratr a Jandův další bodyguard Vojtěch střelbu s těžkými zraněními přežil a stal se korunním svědkem v celém procesu.
V něm za střelce tehdy bez sebemenších pochybností označil Jiřího Kajínka. Dnes už 52letý vězeň byl pak v roce 1998 odsouzen k doživotnímu žaláři.

Podle českého trestního řádu je vražda promlčená právě po 20 letech. „To prakticky znamená, že kdyby se dnes přihlásil k vraždám někdo jiný, nebyl by již trestně stíhán za tyto skutky. A byl by to důvod k obnově řízení," říká plzeňský advokát Ivo Žižkovský. K tomu se ale zatím nikdo evidentně nechystá, pro Kajínka se tak nic nemění.
Co by mohlo pootočit neměnný stav, je další pokus o obnovu řízení. Kajínkův obhájce Tomáš Zejda nyní chystá třetí žádost v řadě, která tentokrát poputuje na stůl novému prezidentu Miloši Zemanovi.
Kajínek se už marně pokoušel o obnovu řízení v letech 2004 a 2010, ani v jednom případě ale původní verdikt soudu nebyl vyvrácen a žádosti byly zamítnuty.
Kauza dodnes budí vášně, část veřejnosti nevěří v Kajínkovu vinu. Příběh inspiroval i filmaře. 


Kajínek sám je přesvědčen, že z vězení jednou svobodně odejde.
Naposledy byla o něm řeč letos po prezidentských volbách, kdy se Zeman vyjádřil, že by byl pro obnovu jeho případu, ovšem u jiného než plzeňského soudu. S udělením milosti však nepočítá.
Kajínek se několikrát pokusil z vězení utéci, naposledy v roce 2000. Tehdy se mu podařilo uniknout z nejstřeženější věznice v Mírově. Policejní komando ho zatklo až po 40 dnech.

Co se psalo v roce 1993?

Policejní mluva ovšem tento malér pojmenovává jako loupež, krádež motorového vozidla, nedovolené ozbrojování - to vše spácháno na dvou příslušnících policie… Kajínek si s jistým známým půjčili od Pragocaru auto. Vozidlo podobné barvy a podobného čísla se dostalo do podezření v souvislosti s trestnou činností. Policie požádala dispečink půjčovny, aby oznámili, až bude Kajínek a spol. auťák vracet. Dva mladí a prý vyjukaní policisté se spojili vysílačkou se svou ústřednou. "Vůbec se s nima nebavte a koukejte je předvést!" zněl hlas z vysílačky. Začaly v tu chvíli fungovat Kajínkovi násilnické geny? "Spíš to byl zkrat. Jirka znal policajty, kriminály a soudy z doby totality. Nedošlo mu, že bude lepší nechat se předvést a pak si stěžovat…. Tyhle návyky mu prostě scházely." Takže Kajínek zareagoval, tak jak zareagoval. Pod hrozbou pistole, údajně plynové, policisty odzbrojil a společně s kámošem prchli policejním autem. Vůz nechali stát asi o pět ulic dál…. Kajínek se dostal až do Německa, odkud ho časem jejich policie vydala naší. Obhájce, advokát skvělé pověsti, věřil v trest - při použití paragrafu za násilí na veřejném činiteli - kolem čtyř let. Způsobená škoda byla zanedbatelná, pouhých 762 Kč. Konečný verdikt ovšem zněl na 11 let, Kajínek měl vyjít na svobodu - v případě neprominutí poslední třetiny trestu - 28. června 2001! Zpoza zamřížované cely vám tohle datum může znít až příliš futurologicky….
Koncem ledna 1993 je mu povoleno třídenní přerušení výkonu trestu. Ve stanovisku komise, kromě podpisu ředitele NVÚ je možné vidět pět dalších, se mimo jiné píše : "Jeho chování je vzorné, po celou dobu výkonu trestu je příkladem i pro ostatní odsouzené…. Byl mnohokrát kázeňsky odměněn a v podstatě u něho byla vyčerpána celá škála kázeňských odměn. Jeho přístup k výkonu trestu je jednoznačně kladný." Opušťák začne ve čtvrtek 21. ledna v 8.00. Druhý den přijme Kajínka ministr spravedlnosti. Jen on, respektive Nejvyšší soud, může ještě prosadit změnu trestu, který už nabyl účinnosti…
Začíná po tomto přijetí - v podstatě neúspěšném, ale nikoliv definitivně neúspěšném - uvažovat Kajínek o útěku? Že se už nikdy, aspoň ne dobrovolně do kriminálu nevrátí? V sobotu ještě navštíví otce /matka mu zemřela v léčebně pro dlouhodobě nemocné v září 1990/, staví se za sestrou, rozloučí se s přáteli nedaleko stanice metra "A"  a zmizí… Tisk i veřejnost jsou pobouřeny. Od kdy se lidem odsouzeným na 11 let, původně  do III. NVS. přerušuje trest? Odpověď GŘ Vězeňské služby ČR Eduarda Vacka nepostrádá logiku: "Institut přerušení trestu je významné humánní opatření, sledující resocializaci pachatelů. Sociální zázemí, tedy rodina, přátele, spolupracovníci, hrají nesmírně výchovnou roli. Jednou se přece odsouzená musí někam vrátit. Pokud nebudou mít kam, stanou se z nich s největší pravděpodobností recidivisté… jinou věcí jsou samozřejmě důsledné kontrolní mechanizmy. "

Policejní intermezzo
"…obviněný Jiří Kajínek je stíhán, pro trestný čin vraždy… kterého se měl dopustit tím, že 30. května 1993 kolem 20.5 hod. v Plzni na silnici vedoucí do Českého údolí cca 15 metrů od křižovatky s Klatovsku třídou za použití dvou samonabíjecích pistolí ráže 7,65 mm úmyslně usmrtil řidiče osobního automobilu tov. zn. Mazda 323 F SPZ PMM 28-31 Štefana Jandu …  Když na něho vypálil nejméně pět střel, z nichž tři zasáhli jeho hlavu a způsobili mu zranění, kterému na místě podlehl, ve stejném úmyslu vypálil nejméně čtyři střely na spolujezdce Juliána Pokoše… Z nichž střela do hlavy mu způsobila zranění, kterému 1. 6. 1993 v 17.00 v nemocnici podlehl, a dále v úmyslu usmrtit dalšího spolujezdce Vojtěcha Pokoše… vypálil na tohoto nejméně čtyři střely, které zasáhly jeho záda, levou hýždi, pravé předloktí a pravé stehno, čímž mu způsobil zranění, která bez lékařské pomoci mohlo vést k jeho smrti."
Tolik citát z příkazu ke Kajínkově zatčení, sepsaného v listopadu 1993.
Návštěva reportérů Ringu na západočeském Úřadu vyšetřování v Plzni - byli jsme tu už několikrát přijati v souvislosti s jinými případy - probíhá podle klasického rituálu. Dostaneme židli, dostaneme kávu, s odpověďmi na naše otázky je to už horší. Málomluvná pozice mjr. JUDr. Františka Sedláka, zástupce ředitele útvaru je logická. Případ je stále příliš horký, usvědčit Kajínka nebude jednoduché. Západočeští policisté jsou ovšem o jeho vině v případu dvojnásobné vraždy v Českém údolí přesvědčeni, stejně jako o tom, že kruh jimi snesených důkazů, přímých či nepřímých, bude pevně sedět. A jak "sedí" teorie Ringu, proč se vlastně v Českém údolí střílelo? Bylo to tak, že podnikateli Jandovi dlužil jiný plzeňský podnikatel A. Vlasák necelé tři miliony, neměl se k vracení, a tak mu šel Janda se svou ochrankou domluvit? Byla svým způsobem domluva i to, že jinou plzeňskou podnikatelku, snad také dlužící,  našli… živou, ale nahou přivázanou u stromu? Šel snad někdo z plzeňských policejních důstojníku A. Vlasákovi na ruku - i Janda měl prý svého přímluvce v řadách policie - a vylákal dlužitele na místo odkud už nebyl návrat? Na místo, kde čekal najatý Kajínek? Bylo to tak, že přeživší z bratrů Pokošů, podal velice podrobný popis střelce a později, po shlédnutí jisté videokazety vraha poznal? Existuje skutečně ještě další svědek z místa činu, který rovněž ztotožnil Kajínka? "Popis vraha, který podal Vojtěch Pokoš a který byl uveřejněn ve sdělovacích prostředcích, byl skutečně dobrý." Major Sedlák se omluvně usměje a dodá to, co čekáme:"Na ostatní otázky vám nemohu odpovědět."

Svědek za mřížemi
Do domu, kde bydlí romská rodina Pokošových, vcházíme s určitými rozpaky. Mrtvý Julián, i Vojtěch, který přežil, patřili mezi vyhlášené ranaře… Otevírá nám černovlasá dívka a pak už následuje překvapení za překvapením. Dívčina tvář by se docela dobře vyjímala na obálce nějakého magazínu. Byt je velice slušně zařízen, bez rádoby okázalého přepychu, ale účelně a čistě… Dívka i její matka se vyjadřují kultivovaně, žádná déžovsky klopotná dikce. Pak ovšem následuje další překvapení - Vojtěch doma není, Vojta je v base. Ve vazbě. Příchod reportérů Ringu vítá paní Magdaléna Pokošová, momentálně stižená houserem, jako příležitost si postěžovat. Zabojovat. Proti komu? Proti všem. "Napsala jsem stížnost, chtěla jsem ji dát do plzeňských novin, do televize, ale všude mě odmítli." Díváme se na půldruhé stránky papíru popsané strojem. Není divu, že odmítli, paní Pokošová - presumpce viny, nepresumpce viny - obviňuje plnými jmény. Proč je vlastně Vojtěch ve vazbě?  V… řekl, že když ho dostal Pokoš do basy, tak on jeho taky. Vojta byl nejdřív obviněn pro trestný čin vydírání. Ale on je na tom zdravotně špatně, po tom střílení, tahali mu kulku z páteře, chodí nakřivo, má hrozné bolesti v zádech a v hlavě, musí nosit nákrčník. Je špatně vyléčený, dlouho se musel jako klíčový svědek skrývat. I vyšetřovatelé mu to doporučovali. Přes všechny potíže jim byl vždycky k dispozici, byl to právě on, kdo pomohl policii zjistit vraha, dostavoval se ke všem úkonům jako svědek, i jako obviněný v trestním stíhání proti vlastní osobě… Přitom ochranu mu musela zajišťovat rodina, ne policie. 16. prosince se dostavil na vyzvání, jako svědek ohledně nějakého upřesnění, byla ale zadržen a druhý den vzat do vazby. Pro skutek, pro který se vede stíhání už od června loňského roku! Vůbec nezavdal příčinu, že by se stíhání chtěl vyhýbat. Obava z ovlivňování svědků? Vždyť už byli všichni stejně vyslechnuti a věc byla těsně před ukončením přípravného řízení!"
Na připomínku, že Julián a Vojtěch měli pověst prvotřídních regionálních rváčů, paní Pokošová namítá: "Živili se jako vyhazovači. Prát se museli. A předtím? Vidíte, že žijeme jako slušní lidé, a přesto, když někam přijdeme, slyšíme poznámky Tady je nějak černo! Naše dcery se kvůli tomu trápily, kluci se prali…" Jak to tenkrát 30. května bylo? "Janda přijel pro Vojtěcha do práce, že potřebuje, aby šel s ním, že je to jen na pět minut. Stavili se tu pro Juliána, ten se zrovna chystal večeřet, vyběhl naboso, jen tak v košili… Většinou řídíval Julián, tentokrát seděl za volantem Janda. Když dojeli na místo, začal Janda couvat, bůh ví proč. Chcípnul jim přitom motor. Stranou cesty stál nějaký člověk v brejličkách a šel blíž k autu. Vojtěch který seděl v zadu na něho líp vyděl a začal křičet: Bacha, má něco v ruce. Janda prý mu na to ještě povídá: Neboj tam je můj /policajt/ v tom ten člověk začal střílet oběma rukama z pistolí. Vojtěch na to vzpomíná, že měl dojem, že se snad střílelo odevšad. Ten člověk se smál od ucha k uchu, taky přitom křičel. Vojtěch je z toho psychicky poznamenaný, když usne, i odpoledne, všechno se mu vrací, probouzí se celý zpocený."
Proč nebyl Janda, ani bratři Pokošové ozbrojeni? "Neměli zbrojní pasy. A Jandu krátce před smrtí někdo od policie varoval, že je zájem, aby se u něho nebo u kluků našly zbraně, že budou za to stíháni. Ať tam jedou klidně beze zbraní, že je to nějaká prkotina. A přitom je poslali na jatka! V… má prostě dlouhé prsty!" Máte pocit zadostiučinění, že je Kajínek chycen? "Nevím, on nás tolik nezajímá, jenom posloužil… Ten kdo si ho objednal, ať v kriminále zčerná!" Bude Vojtěch Pokoš proti Kajínkovi stát u soudu jako korunní svědek? Paní Pokošová přikývne, ale pak rozhodí rukama. "Bude-li živý, tak ano. Ale teď, když je ve vězení a nemůžeme ho chránit… Kdo mi zaručí, že se mu tam nic nestane?


Co si myslíte vy o případu Kajínka?