Your language is

pátek 5. září 2014

Láska přes internet

Byla jednou jedna osamela divka. Jednou misto skoly zustala doma a protoze mela internet jen par dnu tak hned sla na chat. Tam se seznamila s par klukama ale moc ji to nebavilo protoze ji zadny nezaujal. Pak si zacala psat s jednim a ten ji velmi zaujal. Zacali si psat a vymenili jsi ICQ. Velmi si rozumeli a vzdycky si meli o cem povidat. Divka zacala citit velkou naklonost. Ale on mel pritelkyni. Tak se divka zacala poohlizet po nekom jinem ale stejne jakmile prisel na icq on tak proste vsechno se zastavilo a on byl pro ni nejdulezitejsi. Casem zacala citit neco velmi zvlastniho. Citila ze je pro ni vic nez jen nejaky kluk co poznala na chatu. Zacala ho mit vazne rada a myslela si ze to bude jen dalsi zkazena laska protoze on jeji city nikdy neobetuje uz jen podle toho co psal o sve pritelkyni ji. Jenze najednou ji ten kluk jednou vecer napsal ze uz nechodi s pritelkyni. A zacali se pomalu sblizovat az se divka do nej zamilovala. Tak moc si prala aby on miloval i ji. Jenze to byl pro ni jen vytouzeny sen. Nevedela co delat kolikrat mela i deprese protoze si myslela ze nepozna uz nikoho kdo by ji mel rad. Nekdy na tom byla fakt spatne jenze se najednou zacalo vyjasnovat na nebi...Zamiloval se do ni... Jeji kamaradky ji rikaly ze to je blbost aby se do nekoho zamilovala a on do ni a jeste ke vsemu se nikdy nevideli. Jenze divka vedela co k nemu citi i kdyz jeji kamaradky rikali ze ho proste nezna a nevi proste co se muze stat. Divka se na ne vykaslala a rekla proste ze ho ma rada a ze ona jim take nekeca do jejich kluku. Nakonec spolu zacali chodit a divka byla stastna jeji sen se splnil. Najednou se blizil den kdy se meli poznat, poprve uvidet. Divka byla uz od rana nervozni a neklidna a nic ji nedokazalo uklidnit. Nastala hodina kdy by mela vyrazit na nadrazi a cekat az prijede jeji milacek. Pred nadrazi se zastavila a nervozne telefonovala s kamaradkou a ta se ji snazila uklidnit. Najednou uslysela vlak jak se blizi. Kdyz vlak zastavil najednou ho uvidela a vsechno bylo pryc jeji nervozita a vubec vsechno jen se citila velmi dobre a uvolnene. Stravili spolu celý víkend a on pak zase odjel domů.

Nasledujici 4 mesici bylo fajn, ale porad mela takovej divnej pocit, neco proste nesedelo.
Premyslela o jedne noci, kdy se jeste nevideli a on ji volal, ze neprijde na icq, ze mel nehodu s autem. Pry to byla jeho vina, ze ho policiste chytili opileho ridit. To bylo asi tyden pred setkanim.
Vsechno ji najednou davalo smysl. Jen se pred ni vytahoval. To co ji psal pres internet. Zadne auto nemel, jen z toho potreboval vycouvat, a prej nejaka nehoda, nic takovyho, ten blb totiz nemel ani ridicsky prukaz.

Nakonec ji jeste obvinil z toho, ze mu neveri. Ze vyzvida od jeho kamaradek. Vsechno proste byla jeji chyba presto, ze ona na nej cekala kazdej den doma na ICQ a on mezitim chlastal v hospode, lhal ji o vsem.

Láska z lomu

Psal se rok 1893 se v maďarském městu narodila malá holčička Melinda. O 18 let později se její rodina dostala do vážných problémů s maďarskou společností. Melindy matka a otec byli mučeni obyvateli, zatímco jejich děti vykázali z města. Melinda měla dvě starší sestry, a mladšího bratra. Vždycky jí neměli moc rády, protože byla nejhezčí.
Nejstarší navrhla, že by mohli jít do Anglie. Starší sestra souhlasila, Melindě se moc nechtělo. Chtěla zůstat v rodném vlasti.
Nakonec se nechala přemluvit a vydali se na cestu severozápadně. V Rakousku potkali moc milého pána, který je svezl alespoň do města. Za týden se dostali do České republiky.

V předválečném Česku, které bylo ještě součástí Rakouska-Uherska, vše zkvétalo, hlavně v západní části, Karlovy Vary.
Sourozenci se dostali až do vesničky Hroznětín, nedaleko KV. Sestry se zde potřebovaly na chvíli zdržet. V místní hospodě se domluvili večer na úklid. Ubytoval je starý muž na okraji města, hned vedle domu byla studna, kde pořád tekla čistá voda a kam chodili obyvatelé vesničky pro vodu. Melinda nechodila večer se setrami pracovat, hlídala doma brášku uklízela a vařila i pro starého pána Hanse. Jednou ráno se Melinda probudila a místo svých sestrech nalezla akorát krátký vzkaz "Bude to tak lepší."

Melinda byla pár dní pěkně smutná, zůstala v cizí zemi úplně sama a její nejbližší příbuzní jí opustili. Šla za svým domácím a řekla mu, co se stalo, neměl vůbec žádný problém s tím, aby u něj Melinda zůstala. Věděla, že on má nějaké peníze, ne moc, ale má, vlastnil včelín za zahradou domu, kde každý den pracovali asi 3 lidi.

Začalo léto, Melinda si na život v Čechách docela zvykla. S Hansem se kolikrát pěkně zasmáli. Pracovala jako šička textilu ve městě a dnes měla volno a byl nejskutečně krásný den.
Rozhodla se, že si udělá výlet. Vzala staré kolo z půdy a vyjela na daleký rybník Velas.
Cesta tam jí trvala asi 25 minut, s tím, že si cestu krásně užívala. Za městem jsou totiž rozhlehlá pole, díky kterým vidí do dály krásné obrysy Krušných hor.

Dorazila na místo. U břehu nikdo nebyl a voda byla úžasná. Tak velký rybník, ten by nikdy nedokázala přeplavat. Sedla si na břeh a svlékla ze sebe šaty, pod nimi měla ty pravé plavky na tu dobu. Najednou uslyšela, jak si někdo zpívá. Mužský hlas. Chtěla se oblíknout a schovat se, utéct ale byl příliš blízko. Podívala se na cestu a zdáli cesty byla vidět postava. Vyšší muž, tmavé vlasy, později viděla, že jsou černé jako uhel. Přišel muž vysoký asi 180 cm, snědě opálený a bez trika.

,,Zdravím slečno´´, pozdravil mladík Melindu. ,,Jsem Ben", představil se.
Jsem Melinda, řekla. Co tu děláte?
B: Jdu do práce. Pracuju za rybníkem v lomu. Jezdím tam s traktorem a ávií.
M: Aha, já pracuju v krejčovství u Roberta. Jestli to znáte.
B: Ano, to znám, nechávám si tam šít oblek.
M: Aha, na svatbu?
B: Ano, na svatbu, můj bratr se bude ženit.
M: Ale nepovídejte.
B: Proč tu sedíte tak sama? Nemáte tu žádné známé?
M: No vlastně ne, bydlím na okraji vesnice u pana Hanse, jsem tady jen pár měsíců. Žila jsem dřív v Maďarsku se svými sestrami.
B: Slečno, nezašla byste se mnou na procházku někdy? Přijdete mi jako sympatická dívka. Rád bych se s vámi seznámil.
M: Samozřejmě ráda poznám někoho nového.

A tak se domluvili na schůzce, měli se se sejít za dva dny v pátek u kostela. Melinda se přichystala, vzala si nejlepší šaty, které měla a vyrazila na cestu. Za 20 minut byla na místě a Ben už tam na ní čekal.
Prošli po parku a pak jí Ben vzal směrem k lomu. Nikdy tam nebyla. Přicházeli k lomu a vedle se tyčil velký kopec.
B: Pojď, půjdem nahoru.
M: A nemůže se nám nic stát, je to bezpečné?
B: Jasně, neboj se, chyť mě za ruku.
Ben jí vzal až nahoru a tam se rozjímala nádherná krajina, několik dalších rybníků. Krásnější pohled nikdy neviděla. Byla úplně okouzlená.
M: Je to tak nádherné.
B: Věděl jsem, že se ti tady bude líbit.
M: Opravdu je to nádherné. Poslyš, blíží se můj svátek, ráda bych kdyby ses u nás stavil třeba 25.  třeba na večeři něco uvařím.
B: Moc rád. Teď už je pozdě doprovodím Tě domů.
M: Výborný nápad, ráda bych ti představila Hanse, je opravdu milý pán.

Melinda a Ben se dali na cestu zpátky k městu. Dorazili k domu a šli dovnitř. Melinda otevřela dveře od obýváku a našla tam Hanse na zemi, úplně bílého bez dechu.
M: Dojdi pro doktora, nebo udělej něco.
Ben se rozeběhl pro doktora a za 10 minut byli zpět. Hansovi však pomoct už nešlo. Druhý den dorazil zástupce Hanse k Melindě.
M: Dobrý den, čekala jsem Vás, určitě chcete mluvit o stěhování atd.
Zástupce: Ani ne, pan Hans odkázal svůj majetek Vám, tedy tento dům a včelín. Neměl žádné děti ani jiné příbuzné, takže jste vlastně poslední osoba, s kterou se pan Hans přátelil. Takže mi to tady jenom podepište, já vám dám listinu o majetku a tím jsme skončili. Jo a ještě Vám předám nějakou hotovost, to měl pan Hans schováno na pohřeb a další výdaje.
Melinda byla hodně překvapená, ale šťastná, že nemusí opouštět město.
Po pohřbu zašli Ben a Melinda k ní.
M: Je mi fakt hrozně. Ani nevím co dřív. Dům je velký, střecha se rozpadá a na včely už taky nemám moc financí.
B: Já ti pomůžu střechu opravím zadarmo a z ušetřených peněz můžeš zaplatit dělníkům ve včelínu.
M: Ty si na mě tak hodnej. Děkuju ti za pomoc. Kdykoliv tady můžeš zůstat přes noc, nebo tak, kdyby se ti nechtělo domů.
B: Jen kvůli tobě by se mi nechtělo.
Druhý den ráno šla Melinda na zahradu odhrabat sníh z cesty a pozdravil jí pošťák s tím, že má pro ní důležité psaní z Queenstownu.
M: Z Irska? To budou mé sestry.
Otevřela dopis: Naše milá Melindo, doufám, že se na nás nezlobíš, že jsme tě opustili, ale byla si pořád proti našim rozhodnutí a my chceme do Ameriky. A ty bys s námi nešla. Doufám, že si pořád tam kde jsi, že ti byl dopis doručen. My budeme žít teď na téhle adrese až do dubna, kdy pojedem do New Yorku, zatím šetříme na cestu. Ozvi se a my ti pak pošlem i adresu do Ameriky. Měj se hezky a nezlob se.

Jak by se mohla zlobit, vlastně jí bylo i lépe samotné. Nikdy by se sestrami nezískala, to co má teď a hlavně Bena.

Nový rok
Po bouřlivých oslavách nové roku byl už klidnější den a Melinda si vychutnávala ranní kávu v obýváku u zamrzlého okna a koukala ven. Viděla, že k ní míří Ben.
Rychle se oblékla a šla mu naproti.
B: Dobré ráno přeji, přišel sem ti popřál hezky nový rok.
M: Tobě taky přeji hezký nový rok. Ty jsi si oblékl oblek?
B: Ano, mám něco důležitého dneska, jak se vyspala?
M: No moc ne, myslela jsem na mé sestry a bratříčka, bylo mi trochu smutno.
Vešli do obýváku a sedli si ke krbu.
B: Víš Melindo, od první chvíle kdy jsem tě uviděl, jsem se zamiloval, už nechci být nikdy s nikým jiným.
M: Taky jsem se do tebe zamilovala. Nikdy jsem se necítila tak šťastná jako v tvojí přítomnosti.
Ben vytáhl malou krabičku a otevřel ji, byl v ní sice obyčejný ale pro Melindu nádherný prstýnek.
B: Vezmeš si mě?
M: ÁNO ! Opravdu si mě hodně překvapil.

Celý den strávili básněním o jejich společném životě, naplánovali svatbu na prvního máje, bydlet budou u Melindy a malou živnost včely se rozhodli trochu rozšířit s koupí nového vybavení pro výrobky z medu a vosku.

Melinda přestala chodit do práce a začala doma vyrábět svíčky a další věci z vosku.
Ben se pomalu přestěhoval k Melindě a začali si žít svůj sen.
V polovině března přišel Melindě zase dopis od sester. Ben byl zrovna doma, tak si ho spolu četli. Naposledy jim psala o svatbě a zda nechtějí přijet.
Naše milá Melindo,
bohužel na svatbu nebudem moci dorazit, už jsme vydělali všechny potřebné peníze a za ně koupili lístek do Ameriky. Odjíždíme do Ameriky, máme lístky na 10. dubna. Cestujeme lodí Titanik, určitě si o ní slyšela, je to ta nejluxusnější loď, co kdy byla postavena. Máme sice třetí třídu ale těšíme se. Pak ti napíšem z Ameriky.
Ahoj

Melinda byla hodně zklamaná, že nepřijedou ale přála jim štěstí, snad to najdou v Americe, pomyslela si.
Za měsíc už očekala na dopis od sester, jak se mají v Americe, místo toho si v novinách přečetla o katastrofě, co se udála po nárazu do ledovce a kolik lidí zemřelo. Hořela panikou, jak teď zjistí, jestli to přežili nemůže jim napsat, nic.
Po dalším měsíci jí přišel dopis z New Yorku.

Ahoj Melindo, určitě si slyšela o katastrofě, co se stala s naší lodí, píšu abys věděla, že naše nejstarší sestra a náš bratříček tam bohužel skonali. Přežila jsem jen já Bea. Můžu ti říct, že to bylo strašný, přežila jsem jen díky velkému štěstí. Po potopení jsem byla ve vodě a pořád plavala snažila se najít mou sestru ale nenašla. Nenašla jsem už nikoho, jen jsem pořád zmateně plavala až po dvou hodinách jsem se dostala do člunu úplně promrzlá. Společnost nás docela tučně odměnila, takže si teď vlastně žiju lépe než předtím, dokonce jsem se tam po ztroskotání seznámila s jedním moc hodným pánem, vypadá to, že bychom spolu mohli být víc než přátelé.
Žij dobře. Bea

Melinda plakala za svou nejstarší sestru a bratříčka, a byla šťastná za Beu, že alespoň ona je naživu.
Byl první večer, první máj a svatba Melindy a Bena byla skoro u konce. Obřad se konal v jejich rozkvětlých zahradách, hostina v jejich novým domě. Po roce se jim narodil první chlapeček Hans. Za 15 krásných let, které spolu strávili měli 8 děti. Když bylo Melindě 42 a nejmladší dceře Heleně 5 let, Ben měl nehodu v lomu a zavalily ho sutiny. Bohužel se ho nepodařilo vyprostit ven živého. Tenkrát musel Hans jako patnáctiletý mladík začít pracovat, aby užil rodinu, pracoval u rybníků při výlovu ryb. Takhle pracoval ještě 6 let do začátku druhé světové války. Pak ho odvedli do daleké fabriky na zbraně a svou rodinu musel opustit. Melinda v době války to neměla jednoduché, zabavili jí včelín, takže poslední příjmy ztratily.
Když světová válka skončila Hans se vrátil domů a všechno se vrátilo do starých kolejích. Rodina přečkala všechny ty hrozné věci jen díky lásce, štěstí a Melindy bojovnosti.

R.I.P - v památce mým prarodičům, Bena a Melindy, která se žila až do roku 1994, zemřela v neuvěřitelných 101 letech, a já měla šanci se se svou prababičkou alespoň vyfotil.

PS: Jména a určité věci byly pozměněny.

Dobrou noc